Rozkazovací způsob v angličtině
V tomto článku se dozvíte, jak se v angličtině tvoří a používá rozkazovací způsob, čili tzv. imperativ. Naleznete zde základy, ale i rozšíření pro pokročilejší studenty.
Druhá osoba – ty, vy
Kladný rozkazovací způsob je možná na anglické gramatice to nejsnadnější. Pro jeho vytvoření používáme pouze základní tvar slovesa, nic víc.
jít – go | běž – go | |
otevřít – open | otevři – open | |
mít – have | měj – have | |
být – be | buď – be |
Takto je to u všech významových sloves. Navíc není rozdíl v rozkazech pro jednotné a množné číslo. ‘Pojď sem’ se tedy řekne stejně jako ‘pojďte sem’
Come here!
*1 – pojď / pojďte
Help me!*2 – pomoz / pomozte
Open the door, please.*3 – otevři / otevřte
Go home.*4 – běž / běžte
Have a good weekend.*5 – měj / mějte
Vykřičník píšeme pouze u velmi důrazných rozkazů. Většinou postačí za větou tečka.
Záporný rozkaz je téměř stejně jednoduchý jako ten kladný. Před základní tvar slovesa přidáme pomocné sloveso don't/'dəʊnt/ a záporný rozkaz je hotov.
Go! (běž) → Don't go!
*6 (nechoď)
Speak! (mluv) → Don't speak!*7 (nemluv)
Opět stejně vypadá rozkaz pro jednu osobu nebo pro více lidí:
Don't cry!
*8 – neplač / neplačte
Don't be mad.*9 – nezlob se / nezlobte se
Don't worry.*10 – nedělej/nedělejte si starosti
Don't stop the music.*11 – nevypínej/nevypínejte
Pokud bychom chtěli vytvořit zápor slovesa do/'du:/, budeme postupovat stejně. Pouze přidáme pomocné don't:
Don't do it!
*12
Zdůraznění rozkazu
Podmět se v těchto rozkazovacích větách obvykle nevyjadřuje. Občas se ale při zdůraznění setkáte s podmětem you, případně např. everybody, nobody apod.
No, you do it!
*13
Don't you touch me!*14
Everybody stay where you are.*15
Don't anyone take it personally.*16
Komu je určen rozkaz, se ale snadno vyjádří formou oslovení na konci či na začátku věty. Odděluje se čárkou:
Listen to me, son.
*17
Rex, sit! Good boy!*18
Zdůraznit rozkaz můžeme např. také slovíčkem always či never:
Always wash your hands after touching animals.
*19
Never call me again.*20
Pro zdůraznění lze v kladném rozkazu použít i pomocné sloveso do. Takový rozkaz potom v sobě má jistou naléhavost.
Do sit down.
*21
Do be careful!*22
O tomto použití pomocného do se dočtete také v článku Zdůraznění děje pomocí DO/DOES/DID.
Za imperativem může následovat i tázací dovětek will you či would you. Ten můžeme přeložit např. jako buď tak hodný či prostě jako ano.
Help me out, will you?
*23
Be quiet for a minute, will you?*24
Don't be so loud, would you?*25
Dovětek může být i záporný, čímž přidáme ještě více naléhavosti.
Come here, won't you?
*26
O tázacích dovětcích obecně se dočtete v článku Tázací dovětky (Question tags) 1.
První osoba množného čísla – my
Rozkaz pro první osobu množného čísla (pojďme, zastavme
se…) se tvoří pomocí výrazu let's/'lets/, za
kterým následuje opět základní tvar významového slovesa. Nejedná se tu
vlastně o rozkazování, ale spíše o návrhy.
Let's go already.
*27
Let's get married!*28
Let's go out sometime.*29
Let's be honest.*30
Let's go, guys.*31
V záporu přidáme za let's zápornou částici not.
Let's not waste time.
*32
Let's not make any rash decisions.*33
V britské angličtině je přijatelné i přidání don't před let's:
Don't let's fight again.
*34 = Let's not fight again.
*35
Jako tázací dovětek na konci věty se zde používá shall we.
Let's start, shall we?
*36
Let's not argue, shall we?*37
Výraz let's je vlastně spojení slovíček let + us, tedy doslova dovol nám. Pro návrhy se ale téměř vždy používá zkrácená forma. V nezkrácené podobě by se jednalo o žádost “dovol nám”. Porovnejte:
Let's stay here tonight.
*38 – navrhuji (nám) to
Let us stay here tonight.*39 – žádám někoho o svolení
Třetí osoba – on, ona, ono, oni
Pomocí slovíčka let lze vytvářet jakési rozkazy i pro třetí osoby. V překladu potom můžeme použít např. slovíčko ať. Toto je běžné především ve formální angličtině, ale ne výhradně.
Let him walk you home after the movie.
*40
I'm not afraid of them. Let them come!*41
I always do the dishes. Let Carl do it for a change!*42
Let there be light!*43
V tomto případě již vůbec bez kontextu nelze rozeznat, kdy let označuje rozkaz/přání a kdy má doslovný význam ‘dovol’.
Let him do it. – Ať to udělá / Dovol mu, aby to udělal.
O slovíčku let se dočtete více v článku “Let me …”.
Závěrem
Na závěr ještě shrnutí:
2. osoba | Go. (běž/běžte) | |
Don't go. (nechoď/nechoďte) | ||
1. osoba mn. | Let's go. (pojďme) | |
Let's not go. (nechoďme) | ||
3. osoba | Let him go. (ať jde) | |
Don't let him go. (ať nechodí) |
- Pojď sem.
- Pomoz mi.
- Otevřete prosím dveře.
- Běž domů.
- Užij si víkend.
- Nechoďte.
- Nemluv!
- Neplač.
- Nezlob se.
- Nedělej si starosti.
- Nevypínej tu hudbu.
- Nedělej to!
- Ne, udělej to ty!
- Neopovažuj se mě dotknout!
- Zůstaňte všichni tam, kde jste.
- Nikdo si to neberte osobně.
- Poslouchej mě, synu.
- Rexi, sedni! Hodný kluk.
- Vždycky si umyj ruce poté, co ses dotýkal zvířat.
- Už mi nikdy nevolej.
- Posaď se.
- Buď opatrný!
- Pomoz mi, buď tak hodný.
- Buď chvíli zticha, ano?
- Nebuď tak hlasitý, buď tak hodný.
- Pojď sem, ano?
- Tak už pojďme.
- Pojďme se vzít!
- Pojďme si někdy někam zajít.
- Buďme upřímní.
- Pojďme, lidi.
- Neplýtvejme časem.
- Nedělejme žádná ukvapená rozhodnutí.
- Nehádejme se zase.
- Nehádejme se zase.
- Pojďme začít, ano?
- Nehádejme se, ano?
- Pojďme tu dnes večer zůstat.
- Dovol nám tu dnes večer zůstat.
- Ať tě po filmu doprovodí domů.
- Já se jich nebojím. Jen ať přijdou!
- Já vždycky dělám nádobí. Ať ho udělá pro změnu Carl!
- Budiž světlo!